Obec Křenovice

Lesní divadlo ve Staré cihelně

Historie lesního divadla

Lesní a ochotnické divadlo v Křenovicích

 

…“ Kdo na Svatou horu zajde,

ten tam jistě kvítek najde,

kvítek, který štěstí v srdci odmyká…“

 

(Úryvek z divadelní hry „ Pod Svatou Horou“, která byla uvedena křenovickými ochotníky v roce 1943, jak si jej pamatovala Emilie Sosnovcová rozená Bendová)

  Dnes již nelze přesně zjistit, kdo první přišel s myšlenkou hrát v Křenovicích ochotnické divadlo. Neví se ani přesné datum. Ovšem přelom 19. a počátek 20. století byl charakteristický rozvojem společenského a kulturního života na vesnici. Zakládaly se hasičské sbory, ochotnické divadelní soubory, vesnické kapely, pořádaly se mikulášské zábavy, taneční hodiny a věnečky.

Víme, že u zrodu ochotnického divadla stálo několik rodáků z Křenovic, kteří se podívali do  světa a po návratu do rodné vsi měli touhu uvést do vesnického života něco z toho, co v Evropě nebo Americe viděli.

Prvním z nich byl  Josef  Makovička, který žil v Křenovicích č. 46. Josef Makovička se narodil 10.3.1887 v Křenovicích č. 23 a byl synem domkáře Jana Makovičky a Anny Bečkové ze Stehlovic. Josef Makovička byl bratrem cirkusových muzikantů Jana a Štěpána Makovičkových.  Josef se v mládí vyučil ševcem a poté vandroval po celém Rakousku – Uhersku a dostal se až do švýcarských Alp. Žil nějaký čas ve Vídni, kde hrál ochotnické divadlo. Po návratu se v roce 1923 oženil s Barborou Charvátovou z Jamného. Byl hlavním organizátorem ochotnického divadla, byl prý na herce velice přísný, ale občas i prchlivý.

Možná proto s herci na zkouškách více pracoval František Benda, který byl trpělivější. František Benda se narodil 2.12.1892 v Křenovicích  na statku č. 19. Jezdil jako hudebník s cirkusy po celé Evropě, kde získal mnoho nejen muzikantských, ale i organizačních zkušeností. František vybíral herce na role, zkoušel s nimi a byl kapelníkem orchestru, který ochotníky doprovázel.

 Další z mužů, kteří stáli u zrodu  ochotnického divadla, byl  Václav Chábek st. z Křenovic č.p. 25. Václav Chábek nebyl rodilý Křenovák, pocházel z Tučap, kde se narodil Anně Chábkové, dceři Martina Chábka, domkaře v Tučapech. Václav Chábek byl nádeník, dělník a později se vypracoval i na mistra a dělal dozory na stavbách silnic v Německu. V mládí navštívil Spojené státy americké. Po svém návratu se usadil v Křenovicích a 10.1.1899 se oženil s Marií Máchovou z Křenovic. Václav Chábek kdesi ve světě viděl lesní přírodní divadlo, a tak přišel mezi křenovické ochotníky s myšlenkou vytvořit vlastní lesní divadlo.

            Divadelní ochotnický spolek byl založen v roce 1911, kdy vznikla účetní kniha

„Ochotnického kroužku v Křenovicích“. Je ovšem jisté, že ochotnické divadlo začalo plně působit až po první světové válce. V roce 1911 je v účetnictví spolku pouze zaznamenán příjem 106.23 Kč a  výdaj 100.18 Kč a není zde žádná zmínka o jakékoli činnosti.

            Po válce se začalo pod vedením Václava Chábka st. vysazovat přírodní lesní divadlo u Staré cihelny. Terén umožnil, aby zde bylo upraveno hlediště, které se schodovitě svažovalo k jevišti. Na svažitém terénu se vytvořily jednotlivé schody a ty byly pokryté prkny, na kterých mohlo sedět kolem 200-300 diváků. Dále byly vybudovány přístupové cesty k jevišti a tyto cesty byly osázeny stromy. Křenovické ženy, které pracovaly při výsadbě nového lesa na Jížinech, si nezapomněly „uschovavat“ pár sazenic pod široké sukně, potají je vynášely a poté vysazovaly v nově vznikajícím lesním divadle. Nezapomnělo se ani na sklípek, který byl vybudován pro udržení různého občerstvení v chladu. Idylu dokresloval chovný rybník, kde se proháněli kapři a z jehož hráze, tehdy ještě nezarostlé trnkovými keři, byl nádherný výhled na Křenovice. O to, aby „divadlo“ nezarostlo plevelem, se staral  Josef Hubal a v letním období zde pásl svůj dobytek.

V lesním divadle se  hrálo pouze v letním období. Většina ostatních  divadelních představení a kulturních akcí se odehrávala v hospodě „ U Tlapů“. Jednalo se o taneční hodiny, mikulášské besídky, kuplety spojené s muzikou a dětská představení.

V roce 1919 začala první divadelní sezóna v hospodě „U Tlapů“ a byla zde odehrána následující divadelní přestavení:  Cikánčina pomsta ( dne 19.1.), Lešetínský kovář (dne 16.2.), Trestanci ze Špilberku ( dne 23.3), Jakou našel Jakub metlu (dne 27.4.), Pojď na mé srdce (10.8.), Vojnarka (dne 9.7.),  Závěť (dne 19.10.) a Pražské švadlenky (dne 28.12.).

V tomto roce bylo velkou událostí předvedení divadelní hry „Jan Výrava“ v nově otevřeném přírodním  lesním divadle  ve Staré cihelně. Tato hra byla sehrána dne  27.8.1919 a čistý zisk z ní činil 3 156,- korun, které byly dány do pokladny křenovického hasičského sboru.

Jak asi vypadala příprava a poté zkoušky divadelního představení?  Josef Makovička spolu s Františkem Bendou vybrali představení,  o kterém si mysleli, že zaujme publikum. Poté si buď vypůjčili text od ochotníků  z okolních obcí,  nebo jej zakoupili. Dále nastalo obsazení rolí, kde byl vedle hereckého talentu nutný i talent hudební, jelikož se často ve hrách zpívalo. Zkoušky trvaly asi měsíc a řídil je František. Benda, který také dirigoval až osmičlenný orchestr. Na generální zkoušky dohlížel již i Josef Makovička.

Než došlo k uvedení hry, muselo se získat povolení z okresního hejtmanství, autorské povolení, zapůjčit kostýmy, koupit líčidla, připravit kulisy, plakáty a  mnoho dalších věcí. Někdy se platilo, obzvláště přespolním účinkujícím, občerstvení. V účetní knize je například zaznamenáno: vyplaceno 6,- Kč za pivo pro přespolní muzikanty.

Bylo nutné, aby si ochotnický spolek na sebe vydělal a jeho činnost přinášela i nějaký zisk, ze kterého se pak pořizovaly kulisy, kostýmy a platily se různé služby a materiál. Za rok 1919 činily příjmy ochotnického spolku 3 313,17 Kč . Díky tomu se mohly pořídit ručně malované plátěné kulisy, ke  kterým bylo zhotoveno i prkenné podium a deset kusů nových lavic. Toto vše bylo pořízeno za 3 023.20 Kč.

Rok 1920 byl také pro ochotnické divadlo velice příznivý. Byly uvedeny celkem čtyři divadelní hry, mezi nimi i hra „Psohlavci“. Z tohoto je zřejmé, že se ochotníci snažili i o předvedení náročnějších a vlastenecky zaměřených divadelních her.

 Na „Psohlavce“ bylo nutné vypůjčit si kroje, kdy výpůjčné činilo 314,- Kč a za dudy se zaplatilo 5,- Kč.

V roce 1922  a 1923 byla kromě věnečků a mikulášských sehrána pouze dvě představení

a to „ Probuzenci“ a „ Bránského Frantina“.

V roce 1924 bylo zakoupeno nové jeviště za 8 944,10 Kč, kdy 3 800,-  Kč bylo vypůjčeno od

hasičského sboru. Kulisy vymaloval Karel Veselý a truhlářskou práci odvedl František Řezáč.

Další velkou událostí bylo uvedení “Našich furiantů“ dne 27.7.1924. Představení se uskutečnilo odpoledne v lesním divadle a večer pak v hospodě „ U Tlapů“. Toto představení bylo pojato ve velkém stylu: dobové selské kroje byly vypůjčeny až z Prahy a také byla zhotovena nová opona. V lesním divadle ve Staré cihelně se konaly 14 dní předem horečnaté přípravy. Stavěly se kulisy na jeviště a hlediště bylo vybaveno novými lavicemi popřípadě prkny na sezení. Při představení byly taktéž použity 4 lípy, které byly později vysazeny nad hledištěm. Během divadelní hry bylo pouze na jevišti vypito asi 27 l piva.  Hru „Naši furianti“ doprovázelo asi deset muzikantů, kteří vypili 13 l piva. Dále ve hře účinkovala i zvířata - několik koz a dokonce kůň. Představení mělo obrovský úspěch a lidé se sjeli do Křenovic ze širokého okolí, aby jej zhlédli. Příjem z „ Našich furiantů“ činil 1 913,-  Kč, což byla na tehdejší dobu velmi vysoká  částka (čistý zisk pak činil 947,60 Kč).

V letech 1925-1937 pokračovala činnost ochotníků, uvedlo se celkem 5 divadelních her

(např. „České Amazonky“, „ Kráska ze Šumavy“atd.). Větší prostor dostávaly zpívané kuplety, které byly uváděny při věnečcích, mikulášských zábavách a dalších příležitostech. Ochotnický spolek byl zřejmě nucen poněkud utlumit svou divadelní činnost, protože František Benda, který nacvičoval představení a připravoval herce, byl hudebník a velice často hrál v evropských cirkusových kapelách celá letní období .

Ve letech 2. sv. války dochází opět ke zvýšení divadelní činnosti spolku.Větší kulturní akce byly Němci zakázány a o to více diváků navštěvovalo venkovská představení.  Kromě obvyklých mikulášských, věnečků a ostatních akcí, kam ochotníci přispívali svými kuplety,

se uskutečnila tato divadelní představení:

Motýlek lásky (uvedení 10. března 1940), čistý zisk 334.20 Kč

Madlenka z kovárny (12. ledna 1941), čistý zisk 454.60 Kč

U naší kapličky (12.dubna 1942) sehráno odpoledne i večer, čistý zisk 1 100.40 Kč

Pod Svatou horou (7. února 1943, opakováno 17. února1943), čistý zisk 2 726,40 Kč.

Všechny hry byly výpravné, s vypůjčenými kostýmy, parukami. Divadelní hry  nebo operetky střídavě doprovázeli tito muzikanti: bratři  Vlasatí z Jetětic, Písecký z Bernartic, Stanislav Kabeláč a Bohumil Kobližka z Bojenic, Novák Bohumil a Krška Jaroslav z Křenovic, pod vedením kapelníka Františka Bendy.

Příjmy z divadelních her byly tak vysoké, že v r. 1944 byl splacen dluh hasičskému sboru v Křenovicích a ještě v pokladně zbylo 3 665. Kč.

Nyní je již načase povědět si něco o lidech, kteří divadlo vytvářeli. Byli to vesměs naši

dědové, babičky, otcové a matky. Myslím, že v Křenovicích  není nikdo,  jehož příbuzný by nehrál, nezpíval nebo jinak pomáhal v ochotnickém divadle. O Václavu Chábkovi st.,   Františku Bendovi a Josefu  Makovičkovi byla  již zmínka dříve. Další, kdo velmi pomohl ochotnickému divadlu, byl Rudolf Tlapa st. a po jeho smrti jeho syn Rudolf Tlapa ml., kteří umožnili, aby v jejich hostinci byly pořádány zkoušky, aby se zde stravovali řemeslníci a hudebníci. Pan Rudolf Tlapa st. ale  hrál i otce, hospodáře, vodníka apod. Rudolf Tlapa ml. pokračoval ve šlépějích svého otce a nejenže hrál, ale po druhé světové válce pomáhal spolu s Václavem Vlnou  Františku Bendovi v řízení ochotnického divadelního spolku.

 Václav Chábek nejdříve hrál a poté se ujal role nápovědy. Když se pozorně podíváte na dobové fotografie z přírodního divadla, můžete v popředí vidět pár malých smrčků a za nimi krčící se nápovědu. To je Václav Chábek st. Václav Chábek  hrál většinou role vodníků nebo pantátů. František Benda také hrál různé role sedláků a hospodářů.

Další, tentokrát ženské role,  temperamentně ztvárnila  Anna Hýsková, hrající většinou matky.

Svými sopránovými hlasy udivovaly sestry Bendovy, Marie ( provdaná Kostohryzová) a Emilie (provdaná Sosnovcová), dále  Helena Kršková (provdaná Neubauerová), Zdena Pitelková (provdaná Zuzáková) a Marie Pitelková (provdaná Kodadová). Všechny tyto dámy hrály role veselých či smutných milovnic,  jak která hra vyžadovala.

Proslulá byla herecká dvojice Marie Bendová (Kostohryzová) a Ladislav Jech  či Helena Kršková (Neubauerová) a Sláva Moravec, kteří se doplňovali i v pěveckých duetech.

Dalšími pevnými oporami divadelního spolku byli Jaroslav Špejla a Václav Vlna, kteří hráli vojáky, otce a další mužské postavy. Žertovné postavy ztvárnil Jan Štoffl.

Z dalších  Křenováků, kteří působili v ochotnickém divadle, můžeme uvést Václava Šáchu, Anastázii Markovou, Václava Bendu, Františka Marka, sestry Dvořákovy, Marii a Boženu Šťastných  a mnoho dalších.

Je zřejmé, že František Benda a Josef Makovička dělali nábor divadelních herců i mezi dětmi a mládeží, takže mnohý z dnešních ctihodných otců nebo dědů hrál v divadelních hrách nějakou dětskou roličku. Zejména nejbližší příbuzní a kamarádi  museli předvést své pěvecké a herecké kvality a bylo přímo jejich „povinností“ hrát. Pouze u své manželky, Marie Bednové prý František Benda nepochodil, protože, jak se sám vyjádřil, byla tato svérázná žena pro divadlo k nepoužití. Jednou se ji pokusil uvést na jeviště a ona, aniž pronesla jediné slovo, všechny rozesmála svou svéráznou mimikou.

Po druhé světové válce pomáhali Františku Bendovi divadlo řídit Václav Vlna a  Rudolf Tlapa ml. Opět se hrálo, zpívalo a poté při muzice tancovalo. Byly uvedeny tyto divadelní hry: Na tý louce zelený, Slovácká princezna, Odtroubeno, Zemský ráj to napohled, Paní Marjánka, matka pluku a U panského dvora.

V roce 1949 měla být ještě uvedena hra „ Muziky, muziky“, ale byla nastupujícím režimem zakázána. Je paradoxem, že stejnou divadelní hru zakázali v roce 1943 Němci…

Z roku 1949 se dochoval dopis, kdy je ochotnickému spolku v Křenovicích dáváno na vědomí, že: …“ Okresní osvětový inspektor a předsedkyně Okresní rady osvětové v Milevsku hru „Muziky muziky“ nedoporučují k povolení, protože se jedná o hru bezcennou, plnou hoře a sentimentality. Podpis: Zdeňka Bauerová. …“

Je totiž rok 1949 a občanům se již začíná vybírat, co je a co není vhodné pro jejich správný rozvoj…

V letech  1951 – 52 dochází vyvrcholení poválečné činnosti divadelního ochotnického spolku.

Po 27 letech jsou opět uvedeni „Naši Furianti“ a následující rok „Vojnarka“. Byly opět konány horečnaté přípravy, stavba kulis trvala několik týdnů a také se důkladně zkoušelo. V těchto představeních hrálo také mnoho dětí, protože jedna z postav - švec, kterého hrál Jan Štoffl, jich měl 8. Roli milovníka a milovnici sehráli Václav Chábek ml. a Helena Kršková, roli vysloužilce Václav Vlna, roli matky Anna Hýsková. Z dalších herců můžeme jmenovat: Ladislava Jecha, Rudolfa Tlapu, Františka a Václava Bendu, Marii Pokornou (provdanou Hrubcovou), Emili Bendovou (provdanou Sosnovscovou), Františka Štoffla a mnoho dalších. Účinkoval zde i kůň Fuks hospodáře Stanislava Boušky.

V roce 1953 končí divadelní ochotnický spolek svou činnost. Mění se doba, vesnice ztrácí svůj původní charakter, který měla desítky a stovky let předtím.

Soukromé zemědělství se násilně kolektivizuje, lidé ztrácejí vztah ke své půdě a mladí utíkají do měst.Vesnice se vylidňuje. Kromě těchto obecných příčin dochází také k různým osobním rozporům ve spolku.

V roce 1953 a 1954 v Křenovicích ještě hostuje divadelní soubor z Kovářova s „ Perlami paní Serafínky“ a profesionální soubor z Českých Budějovic s „ Polskou krví“.

Poté se opona a divadelní kulisy stěhují z křenovické hasičárny, kde byly uschovány, když se nehrálo, na půdu k Bendům. Zde postupně zpráchnivěly a skončily svůj světaběh...

V roce 2014 došlo k obnově Lesního divadla obecním úřadem Křenovice. K jeho 90-ti letému výročí založení bylo znovuotevřeno. Dne 7.6.2014 zde byla sehrána Lucerna Prácheňskou scénou Písek.

Historické fotografie jsou ve fotogalerii obecního webu, nebo na topotéce Křenovice.

 

Dnes je: 24.05.2018

Svátek slaví: Jana

Aktuality

Historie lesního divadla
více
Návrh závěrečného účtu obce Křenovice za rok 2017
více
Pozvánka na 2.zasedání zastupitelstva obce
více
Oznámení o zveřejnění
více
Záměr o prodeji pozemků
více
Pozvánka na 1. zasedání ZO Křenovice
více
Pozvánka na 6. zasedání ZO Křenovice
více
Pozvánka na 5. zasedání ZO Křenovice
více
Návrh střednědobého výhledu rozpočtu na 2018-2020
více
Návrh rozpočtu obce Křenovice na rok 2018
více
Pozvánka na 4. zasedání ZO Křenovice
více
Počet a sídlo okrsků - volby PS ČR
více
Pozvánka na 3.zasedání zastupitelstva obce
více
Pozvánka na 2. zasedání ZO Křenovice
více

Májové oslavy 2017 ve fotogalerii

Nově jsou přidány fotky z májových oslav  2017 na téma "Staré pověsti křenovické". Rozklikněte si fotogalerii a najdete vše. Autorem fotografií je Jitka Kalinová.


Rozhodnutí Stáního pozemkového úřadu Písek
více
Svoz komunálního odpadu
více
Pozvánka na 1.zasedání ZO Křenovice
více
Oznámení OÚ Křenovice
více
Informační leták - dotace DČOV
více
Návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu
více
SPÚ - Rozhodnutí
více
Zimní svoz KO
více
Zápis ze závěrečného jednání KPÚ
více
Kronika 2012
více
Kronika 2011
více

Anketa

Líbí se Vám nový vzhled stránek?

Ano
odpověď Ano (85%)
85%
Ne
odpověď Ne (15%)
15%