Obec Křenovice

Lesní divadlo ve Staré cihelně

Historie lesního divadla

Lesní a ochotnické divadlo v Křenovicích

 

…“ Kdo na Svatou horu zajde,

ten tam jistě kvítek najde,

kvítek, který štěstí v srdci odmyká…“

 

(Úryvek z divadelní hry „ Pod Svatou Horou“, která byla uvedena křenovickými ochotníky v roce 1943, jak si jej pamatovala Emilie Sosnovcová rozená Bendová)

  Dnes již nelze přesně zjistit, kdo první přišel s myšlenkou hrát v Křenovicích ochotnické divadlo. Neví se ani přesné datum. Ovšem přelom 19. a počátek 20. století byl charakteristický rozvojem společenského a kulturního života na vesnici. Zakládaly se hasičské sbory, ochotnické divadelní soubory, vesnické kapely, pořádaly se mikulášské zábavy, taneční hodiny a věnečky.

Víme, že u zrodu ochotnického divadla stálo několik rodáků z Křenovic, kteří se podívali do  světa a po návratu do rodné vsi měli touhu uvést do vesnického života něco z toho, co v Evropě nebo Americe viděli.

Prvním z nich byl  Josef  Makovička, který žil v Křenovicích č. 46. Josef Makovička se narodil 10.3.1887 v Křenovicích č. 23 a byl synem domkáře Jana Makovičky a Anny Bečkové ze Stehlovic. Josef Makovička byl bratrem cirkusových muzikantů Jana a Štěpána Makovičkových.  Josef se v mládí vyučil ševcem a poté vandroval po celém Rakousku – Uhersku a dostal se až do švýcarských Alp. Žil nějaký čas ve Vídni, kde hrál ochotnické divadlo. Po návratu se v roce 1923 oženil s Barborou Charvátovou z Jamného. Byl hlavním organizátorem ochotnického divadla, byl prý na herce velice přísný, ale občas i prchlivý.

Možná proto s herci na zkouškách více pracoval František Benda, který byl trpělivější. František Benda se narodil 2.12.1892 v Křenovicích  na statku č. 19. Jezdil jako hudebník s cirkusy po celé Evropě, kde získal mnoho nejen muzikantských, ale i organizačních zkušeností. František vybíral herce na role, zkoušel s nimi a byl kapelníkem orchestru, který ochotníky doprovázel.

 Další z mužů, kteří stáli u zrodu  ochotnického divadla, byl  Václav Chábek st. z Křenovic č.p. 25. Václav Chábek nebyl rodilý Křenovák, pocházel z Tučap, kde se narodil Anně Chábkové, dceři Martina Chábka, domkaře v Tučapech. Václav Chábek byl nádeník, dělník a později se vypracoval i na mistra a dělal dozory na stavbách silnic v Německu. V mládí navštívil Spojené státy americké. Po svém návratu se usadil v Křenovicích a 10.1.1899 se oženil s Marií Máchovou z Křenovic. Václav Chábek kdesi ve světě viděl lesní přírodní divadlo, a tak přišel mezi křenovické ochotníky s myšlenkou vytvořit vlastní lesní divadlo.

            Divadelní ochotnický spolek byl založen v roce 1911, kdy vznikla účetní kniha

„Ochotnického kroužku v Křenovicích“. Je ovšem jisté, že ochotnické divadlo začalo plně působit až po první světové válce. V roce 1911 je v účetnictví spolku pouze zaznamenán příjem 106.23 Kč a  výdaj 100.18 Kč a není zde žádná zmínka o jakékoli činnosti.

            Po válce se začalo pod vedením Václava Chábka st. vysazovat přírodní lesní divadlo u Staré cihelny. Terén umožnil, aby zde bylo upraveno hlediště, které se schodovitě svažovalo k jevišti. Na svažitém terénu se vytvořily jednotlivé schody a ty byly pokryté prkny, na kterých mohlo sedět kolem 200-300 diváků. Dále byly vybudovány přístupové cesty k jevišti a tyto cesty byly osázeny stromy. Křenovické ženy, které pracovaly při výsadbě nového lesa na Jížinech, si nezapomněly „uschovavat“ pár sazenic pod široké sukně, potají je vynášely a poté vysazovaly v nově vznikajícím lesním divadle. Nezapomnělo se ani na sklípek, který byl vybudován pro udržení různého občerstvení v chladu. Idylu dokresloval chovný rybník, kde se proháněli kapři a z jehož hráze, tehdy ještě nezarostlé trnkovými keři, byl nádherný výhled na Křenovice. O to, aby „divadlo“ nezarostlo plevelem, se staral  Josef Hubal a v letním období zde pásl svůj dobytek.

V lesním divadle se  hrálo pouze v letním období. Většina ostatních  divadelních představení a kulturních akcí se odehrávala v hospodě „ U Tlapů“. Jednalo se o taneční hodiny, mikulášské besídky, kuplety spojené s muzikou a dětská představení.

V roce 1919 začala první divadelní sezóna v hospodě „U Tlapů“ a byla zde odehrána následující divadelní přestavení:  Cikánčina pomsta ( dne 19.1.), Lešetínský kovář (dne 16.2.), Trestanci ze Špilberku ( dne 23.3), Jakou našel Jakub metlu (dne 27.4.), Pojď na mé srdce (10.8.), Vojnarka (dne 9.7.),  Závěť (dne 19.10.) a Pražské švadlenky (dne 28.12.).

V tomto roce bylo velkou událostí předvedení divadelní hry „Jan Výrava“ v nově otevřeném přírodním  lesním divadle  ve Staré cihelně. Tato hra byla sehrána dne  27.8.1919 a čistý zisk z ní činil 3 156,- korun, které byly dány do pokladny křenovického hasičského sboru.

Jak asi vypadala příprava a poté zkoušky divadelního představení?  Josef Makovička spolu s Františkem Bendou vybrali představení,  o kterém si mysleli, že zaujme publikum. Poté si buď vypůjčili text od ochotníků  z okolních obcí,  nebo jej zakoupili. Dále nastalo obsazení rolí, kde byl vedle hereckého talentu nutný i talent hudební, jelikož se často ve hrách zpívalo. Zkoušky trvaly asi měsíc a řídil je František. Benda, který také dirigoval až osmičlenný orchestr. Na generální zkoušky dohlížel již i Josef Makovička.

Než došlo k uvedení hry, muselo se získat povolení z okresního hejtmanství, autorské povolení, zapůjčit kostýmy, koupit líčidla, připravit kulisy, plakáty a  mnoho dalších věcí. Někdy se platilo, obzvláště přespolním účinkujícím, občerstvení. V účetní knize je například zaznamenáno: vyplaceno 6,- Kč za pivo pro přespolní muzikanty.

Bylo nutné, aby si ochotnický spolek na sebe vydělal a jeho činnost přinášela i nějaký zisk, ze kterého se pak pořizovaly kulisy, kostýmy a platily se různé služby a materiál. Za rok 1919 činily příjmy ochotnického spolku 3 313,17 Kč . Díky tomu se mohly pořídit ručně malované plátěné kulisy, ke  kterým bylo zhotoveno i prkenné podium a deset kusů nových lavic. Toto vše bylo pořízeno za 3 023.20 Kč.

Rok 1920 byl také pro ochotnické divadlo velice příznivý. Byly uvedeny celkem čtyři divadelní hry, mezi nimi i hra „Psohlavci“. Z tohoto je zřejmé, že se ochotníci snažili i o předvedení náročnějších a vlastenecky zaměřených divadelních her.

 Na „Psohlavce“ bylo nutné vypůjčit si kroje, kdy výpůjčné činilo 314,- Kč a za dudy se zaplatilo 5,- Kč.

V roce 1922  a 1923 byla kromě věnečků a mikulášských sehrána pouze dvě představení

a to „ Probuzenci“ a „ Bránského Frantina“.

V roce 1924 bylo zakoupeno nové jeviště za 8 944,10 Kč, kdy 3 800,-  Kč bylo vypůjčeno od

hasičského sboru. Kulisy vymaloval Karel Veselý a truhlářskou práci odvedl František Řezáč.

Další velkou událostí bylo uvedení “Našich furiantů“ dne 27.7.1924. Představení se uskutečnilo odpoledne v lesním divadle a večer pak v hospodě „ U Tlapů“. Toto představení bylo pojato ve velkém stylu: dobové selské kroje byly vypůjčeny až z Prahy a také byla zhotovena nová opona. V lesním divadle ve Staré cihelně se konaly 14 dní předem horečnaté přípravy. Stavěly se kulisy na jeviště a hlediště bylo vybaveno novými lavicemi popřípadě prkny na sezení. Při představení byly taktéž použity 4 lípy, které byly později vysazeny nad hledištěm. Během divadelní hry bylo pouze na jevišti vypito asi 27 l piva.  Hru „Naši furianti“ doprovázelo asi deset muzikantů, kteří vypili 13 l piva. Dále ve hře účinkovala i zvířata - několik koz a dokonce kůň. Představení mělo obrovský úspěch a lidé se sjeli do Křenovic ze širokého okolí, aby jej zhlédli. Příjem z „ Našich furiantů“ činil 1 913,-  Kč, což byla na tehdejší dobu velmi vysoká  částka (čistý zisk pak činil 947,60 Kč).

V letech 1925-1937 pokračovala činnost ochotníků, uvedlo se celkem 5 divadelních her

(např. „České Amazonky“, „ Kráska ze Šumavy“atd.). Větší prostor dostávaly zpívané kuplety, které byly uváděny při věnečcích, mikulášských zábavách a dalších příležitostech. Ochotnický spolek byl zřejmě nucen poněkud utlumit svou divadelní činnost, protože František Benda, který nacvičoval představení a připravoval herce, byl hudebník a velice často hrál v evropských cirkusových kapelách celá letní období .

Ve letech 2. sv. války dochází opět ke zvýšení divadelní činnosti spolku.Větší kulturní akce byly Němci zakázány a o to více diváků navštěvovalo venkovská představení.  Kromě obvyklých mikulášských, věnečků a ostatních akcí, kam ochotníci přispívali svými kuplety,

se uskutečnila tato divadelní představení:

Motýlek lásky (uvedení 10. března 1940), čistý zisk 334.20 Kč

Madlenka z kovárny (12. ledna 1941), čistý zisk 454.60 Kč

U naší kapličky (12.dubna 1942) sehráno odpoledne i večer, čistý zisk 1 100.40 Kč

Pod Svatou horou (7. února 1943, opakováno 17. února1943), čistý zisk 2 726,40 Kč.

Všechny hry byly výpravné, s vypůjčenými kostýmy, parukami. Divadelní hry  nebo operetky střídavě doprovázeli tito muzikanti: bratři  Vlasatí z Jetětic, Písecký z Bernartic, Stanislav Kabeláč a Bohumil Kobližka z Bojenic, Novák Bohumil a Krška Jaroslav z Křenovic, pod vedením kapelníka Františka Bendy.

Příjmy z divadelních her byly tak vysoké, že v r. 1944 byl splacen dluh hasičskému sboru v Křenovicích a ještě v pokladně zbylo 3 665. Kč.

Nyní je již načase povědět si něco o lidech, kteří divadlo vytvářeli. Byli to vesměs naši

dědové, babičky, otcové a matky. Myslím, že v Křenovicích  není nikdo,  jehož příbuzný by nehrál, nezpíval nebo jinak pomáhal v ochotnickém divadle. O Václavu Chábkovi st.,   Františku Bendovi a Josefu  Makovičkovi byla  již zmínka dříve. Další, kdo velmi pomohl ochotnickému divadlu, byl Rudolf Tlapa st. a po jeho smrti jeho syn Rudolf Tlapa ml., kteří umožnili, aby v jejich hostinci byly pořádány zkoušky, aby se zde stravovali řemeslníci a hudebníci. Pan Rudolf Tlapa st. ale  hrál i otce, hospodáře, vodníka apod. Rudolf Tlapa ml. pokračoval ve šlépějích svého otce a nejenže hrál, ale po druhé světové válce pomáhal spolu s Václavem Vlnou  Františku Bendovi v řízení ochotnického divadelního spolku.

 Václav Chábek nejdříve hrál a poté se ujal role nápovědy. Když se pozorně podíváte na dobové fotografie z přírodního divadla, můžete v popředí vidět pár malých smrčků a za nimi krčící se nápovědu. To je Václav Chábek st. Václav Chábek  hrál většinou role vodníků nebo pantátů. František Benda také hrál různé role sedláků a hospodářů.

Další, tentokrát ženské role,  temperamentně ztvárnila  Anna Hýsková, hrající většinou matky.

Svými sopránovými hlasy udivovaly sestry Bendovy, Marie ( provdaná Kostohryzová) a Emilie (provdaná Sosnovcová), dále  Helena Kršková (provdaná Neubauerová), Zdena Pitelková (provdaná Zuzáková) a Marie Pitelková (provdaná Kodadová). Všechny tyto dámy hrály role veselých či smutných milovnic,  jak která hra vyžadovala.

Proslulá byla herecká dvojice Marie Bendová (Kostohryzová) a Ladislav Jech  či Helena Kršková (Neubauerová) a Sláva Moravec, kteří se doplňovali i v pěveckých duetech.

Dalšími pevnými oporami divadelního spolku byli Jaroslav Špejla a Václav Vlna, kteří hráli vojáky, otce a další mužské postavy. Žertovné postavy ztvárnil Jan Štoffl.

Z dalších  Křenováků, kteří působili v ochotnickém divadle, můžeme uvést Václava Šáchu, Anastázii Markovou, Václava Bendu, Františka Marka, sestry Dvořákovy, Marii a Boženu Šťastných  a mnoho dalších.

Je zřejmé, že František Benda a Josef Makovička dělali nábor divadelních herců i mezi dětmi a mládeží, takže mnohý z dnešních ctihodných otců nebo dědů hrál v divadelních hrách nějakou dětskou roličku. Zejména nejbližší příbuzní a kamarádi  museli předvést své pěvecké a herecké kvality a bylo přímo jejich „povinností“ hrát. Pouze u své manželky, Marie Bednové prý František Benda nepochodil, protože, jak se sám vyjádřil, byla tato svérázná žena pro divadlo k nepoužití. Jednou se ji pokusil uvést na jeviště a ona, aniž pronesla jediné slovo, všechny rozesmála svou svéráznou mimikou.

Po druhé světové válce pomáhali Františku Bendovi divadlo řídit Václav Vlna a  Rudolf Tlapa ml. Opět se hrálo, zpívalo a poté při muzice tancovalo. Byly uvedeny tyto divadelní hry: Na tý louce zelený, Slovácká princezna, Odtroubeno, Zemský ráj to napohled, Paní Marjánka, matka pluku a U panského dvora.

V roce 1949 měla být ještě uvedena hra „ Muziky, muziky“, ale byla nastupujícím režimem zakázána. Je paradoxem, že stejnou divadelní hru zakázali v roce 1943 Němci…

Z roku 1949 se dochoval dopis, kdy je ochotnickému spolku v Křenovicích dáváno na vědomí, že: …“ Okresní osvětový inspektor a předsedkyně Okresní rady osvětové v Milevsku hru „Muziky muziky“ nedoporučují k povolení, protože se jedná o hru bezcennou, plnou hoře a sentimentality. Podpis: Zdeňka Bauerová. …“

Je totiž rok 1949 a občanům se již začíná vybírat, co je a co není vhodné pro jejich správný rozvoj…

V letech  1951 – 52 dochází vyvrcholení poválečné činnosti divadelního ochotnického spolku.

Po 27 letech jsou opět uvedeni „Naši Furianti“ a následující rok „Vojnarka“. Byly opět konány horečnaté přípravy, stavba kulis trvala několik týdnů a také se důkladně zkoušelo. V těchto představeních hrálo také mnoho dětí, protože jedna z postav - švec, kterého hrál Jan Štoffl, jich měl 8. Roli milovníka a milovnici sehráli Václav Chábek ml. a Helena Kršková, roli vysloužilce Václav Vlna, roli matky Anna Hýsková. Z dalších herců můžeme jmenovat: Ladislava Jecha, Rudolfa Tlapu, Františka a Václava Bendu, Marii Pokornou (provdanou Hrubcovou), Emili Bendovou (provdanou Sosnovscovou), Františka Štoffla a mnoho dalších. Účinkoval zde i kůň Fuks hospodáře Stanislava Boušky.

V roce 1953 končí divadelní ochotnický spolek svou činnost. Mění se doba, vesnice ztrácí svůj původní charakter, který měla desítky a stovky let předtím.

Soukromé zemědělství se násilně kolektivizuje, lidé ztrácejí vztah ke své půdě a mladí utíkají do měst.Vesnice se vylidňuje. Kromě těchto obecných příčin dochází také k různým osobním rozporům ve spolku.

V roce 1953 a 1954 v Křenovicích ještě hostuje divadelní soubor z Kovářova s „ Perlami paní Serafínky“ a profesionální soubor z Českých Budějovic s „ Polskou krví“.

Poté se opona a divadelní kulisy stěhují z křenovické hasičárny, kde byly uschovány, když se nehrálo, na půdu k Bendům. Zde postupně zpráchnivěly a skončily svůj světaběh...

V roce 2014 došlo k obnově Lesního divadla obecním úřadem Křenovice. K jeho 90-ti letému výročí založení bylo znovuotevřeno. Dne 7.6.2014 zde byla sehrána Lucerna Prácheňskou scénou Písek.

Historické fotografie jsou ve fotogalerii obecního webu, nebo na topotéce Křenovice.

 

Dnes je: 19.09.2018

Svátek slaví: Zita

Aktuality

LIMONÁDOVÝ JOE - LESNÍ DIVADLO KŘENOVICE
více
Jmenování zapisovatele OVK
více
Za krásami mezivodí
více
Pozvánka na 5. zasedání ZO Křenovice
více
Záměr směny pozemku
více
Oznámení o přerušení dodávky el.energie
více
Volby do ZO - schválený počet členů ZO, vytvoření volební obvod
více
Záměr pronájmu pozemků
více
Pozvánka na 3.zasedání ZO Křenovice
více
Historie lesního divadla
více
Návrh závěrečného účtu obce Křenovice za rok 2017
více
Pozvánka na 2.zasedání zastupitelstva obce
více
Oznámení o zveřejnění
více
Záměr o prodeji pozemků
více
Pozvánka na 1. zasedání ZO Křenovice
více
Pozvánka na 6. zasedání ZO Křenovice
více
Pozvánka na 5. zasedání ZO Křenovice
více
Návrh střednědobého výhledu rozpočtu na 2018-2020
více
Návrh rozpočtu obce Křenovice na rok 2018
více
Pozvánka na 4. zasedání ZO Křenovice
více
Počet a sídlo okrsků - volby PS ČR
více
Pozvánka na 3.zasedání zastupitelstva obce
více
Pozvánka na 2. zasedání ZO Křenovice
více

Májové oslavy 2017 ve fotogalerii

Nově jsou přidány fotky z májových oslav  2017 na téma "Staré pověsti křenovické". Rozklikněte si fotogalerii a najdete vše. Autorem fotografií je Jitka Kalinová.


Rozhodnutí Stáního pozemkového úřadu Písek
více
Svoz komunálního odpadu
více
Pozvánka na 1.zasedání ZO Křenovice
více
Oznámení OÚ Křenovice
více
Informační leták - dotace DČOV
více
Návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu
více
SPÚ - Rozhodnutí
více
Zimní svoz KO
více
Zápis ze závěrečného jednání KPÚ
více
Kronika 2012
více
Kronika 2011
více

Anketa

Líbí se Vám nový vzhled stránek?

Ano
odpověď Ano (85%)
85%
Ne
odpověď Ne (15%)
15%