Křenovické rody

Kronika křenovických rodů - rody Benda, Pitelka

Klikněte na nadpis "Kronika Křenovických rodů - Benda a Pitelka" a uvidíte konkrétní historii těchto rodin.
Již přes 20 let zpracovává Olga Kolísková historii trvale usedlých rodů v obci Křenovice. Autorka používá jednak poznatky získané z matričních záznamů a gruntovních knih, uložených v archivech a jednak získává informace od žijících členů konkrétních rodin. Text o každé rodině je doplněn o dobové fotografie. Kroniku křenovických rodů je možné si zapůjčit v Obecní knihovně v Křenovicích u p. knihovnice Bohumily Štofflové, která má otevřeno každou sobotu odpoledne nebo se přímo obrátit na p. Kolískovou.
Zatím bylo zpracováno 21 křenovických rodů: Krškovi a Polodnovi č.p. 24 a 46, Makovičkovi č.p. 46, Jakovcovi a Hrůzovi č.p. 21 a 11, Bartůňkovi č.p. 6 a 28, Bendovi a Sosnovcovi č.p. 19 a 61, Tlapovi č.p. 72, Keřkovi a Ratajovi č.p. 65, Slámovi řečení Krejčovi č.p. 3, Pokorných a Hrubcovi č.p. 74 a 87, Krejčovi č.p. 77, Zobalovi a Brčákovi č.p. 16, Bártovi č.p. 47, Vlnovi č.p. 71, Jeřábkovi č.p. 14 (dříve 20), Šťastných řečení Kašparovi č.p. 17, Bouškovi - Pechoušovi č.p. 29, Loukotovi- Jižina č.p. 35, Bartošovi č.p. 27 a Kotrbovi č.p. 5, Bouškovi řečení Valvovi č.p. 13, Novákovi č.p. 53, Slámovi řečení Buchtelovi č.p. 79, Pitelkovi č.p. 26 a Pytelkovi č.p. 32, Průžovi č.p. 55, Špejlovi č.p. 73, Šachmanovi č.p. 64 a Trumberovi č.p. 54,
Každý rok se p.Kolísková pokouší zpracovat historii alespoň dvou rodů. Na internetu jsou uveřejněny pouze některé rody - pro vaší ilustraci. Kdo z Křenováků má zájem o přednostní zpracování jeho rodu, ať kontaktuje Olgu Kolískovou.

 

 

 

 

Z historie rodiny

Bendovy a Sosnovcovy

 č.p. 19, 61

 

 

Tyto dvě rodiny jsou spřízněni a i oba domy č. 19 a 61 byly kdysi součástí jednoho lánického gruntu známého již v roce 1651.
Na tomto gruntě sedlačil v roce 1651 sedlák Tomáš Máša, který obhospodařoval 50 strychů půdy, ale vlastnil pouze dvě krávy. Máša spolu se sedlákem Kašparem byly dle výměry obhospodařované půdy dva největší sedláci v Křenovicích v tomto období.

Sedlák Máša měl v té době patrně nouzi, protože jeho statek byl „pohořalý“, jak se dozvídáme ze zápisu v berní rule. Jestli byl jeho statek vypálen ve třicetileté válce, nebo zde byl obyčejný požár, není zřejmé. V této době patrně stál pouze základní statek č. 19 na návsi. Postupně se zde vystřídali různí majitelé. Na přelomu 17. a 18. století byl tento lánický statek nazýván „Grunt Zikovský“ – patrně po jednom z předchozích majitelů.

V roce 1710 pak statek vlastnil Vavřinec Panka, poté jeho zeť Matěj Kabele (r. 1716), Vít Tomek (r. 1746), Jan Brázda, šenkýř z bechyňského panství (r. 1793) nebo František Pinc ( r. 1794) . V polovině 19. století byl statek v majetku Jana Boušky ( Valvy), který pocházel z Křenovic č. 13 (Valvovi). Jan Bouška rozdělil statek mezi své dva syny na dva půllánické statky. Starší syn František Bouška dostal domovský statek č. 19 a mladší syn Jan Bouška dostal kamennou stodolu a podružskou chalupu, která v tomto období dostala č. 61. Kolem roku 1870 ovšem celá rozvětvená rodiny Bouškových z č. 19 i z č. 61 odešla do Ameriky. Usadili se patrně v Jižní Dakotě v městečku Tyndal nebo Tabor.
Dle zápisu v pozemkových knize oba půllánické statky byly připsány manželům Janovi Fukovi z Branic a Barboře Benešové, rychtářské dceři z Branic, dne 28.1. 1870. Barboře připadl statek č.p. 19 a Janovi druhá chalupa č.p. 61. Oba manželé ovšem hospodařili společně a dohromady.
V letech 1870-79 se jim narodilo celkem 5 dětí, ale pouze jedna dcera Marie Fuková * 18.3. 1875 se dožila dospělosti. V dospělosti, v roce 1898, se provdala za největšího sedláka z Křenovic č. 17 Josefa Boušku (viz. historie rodiny Bouškovy a Šťastných č.17). Všechny ostatní Mariiny sourozenci zemřeli krátce po narození, nebo v dětství.
 
Naneštěstí dne 13.7. 1879 umírá i hospodář Jan Fuka na tuberkulózu a na statku zůstává pouze vdova Barbora s čtyřletou dcerou Marií a sedmiletým synem Janem Fukou (ten zemřel o tři roky později v roce 1882).
Barbora byla žena rozhodná a mohla nabídnout velký majetek, a proto se stala žádanou nevěstou. Patrně použila služeb dohazovače a seznámila se s o čtyři roky mladším Václavem Bendou, který byl synem sedláka a rychtáře ve Svatkovicích č.1.
Dne 28.6. 1880 se konala slavná svatba ve farním kostele v Bernarticích a Václav Benda se stal novým hospodářem na gruntě č.p. 19 a jeho polovičním spolumajitelem. Chalupu č. 61 si ponechala v majetku Barbora Benešová, nyní již Bendová.
 
Václav Benda se narodil 12.5. 1853 ve Svatkovicích č. 1 a byl synem Václava Bendy, rychtáře ve Svatkovicích č. 1 a Marie Krekulové z Podolí č. 23. Rod Bendů je velmi starobylý. Na gruntě ve Svatkovicích č. 1 sídlili Bendovi již koncem 17. století, kdy zatím nejstarší známý předek byl Řehoř Benda. Poté nastoupil jeho syn Martin Benda a dále několik generací Václavů příjmením Benda. Všichni byli láníci a sedláci a mnozí z nich i rychtáři.
Václav Benda * 1853 se narodil svým rodičům v již pozdním věku, kdy po narození šesti dcer již nedoufali, že se jim nějaký syn narodí. Malý syn Václav se narodil, když jeho matka Marie Bendová (Krekulová) již překročila čtyřicítku. Otec mu zemřel, když mu bylo pouhých 9 let a možná proto celý statek byl odkázán Václavově sestře Rosálii Bendové. Ta si roku 1862 vzala za manžela Matěje Chýleho z Brážné a od té doby majitelé statku ve Svatkovicích č. 1 byli Chýlovi, kterým se ovšem po chalupě říkalo „Bendovi“. A to až do doby kolektivizace, kdy poslední Chýlovi byli donuceni statek prodat družstvu. To pak statek zbouralo a na jeho místě dnes stojí bytovky a hostinec. Smutný konec statku s 300 let starou historií…
 
Jméno Benda se tak přesunulo do Křenovic. Barboře a Václavovi Bendovi se narodilo několik dětí, z nichž se čtyři dožily dospělosti a tři z nich se zapsaly do křenovické historie:
-          Rudolf Benda * 9.5. 1881 v Křenovicích č. 19
-          Anna Bendová * 27.7. 1883 v Křenovicích č. 19
-          Václav Benda * 23.5. 1890 v Křenovicích č. 19
-          František Benda * 2.12. 1892 v Křenovicích č. 19
 
V letech 1890 až 1897 se stal Václav Benda (*1853) křenovickým starostou a pokračoval tak ve šlépějích svých předků. Václav Benda umírá poměrně brzo – ve věku 56 let v roce 1912. Ve svém úmrtním listě má uvedeno, že zemřel na tuberkulózu, ale prý zemřel z jiné příčiny. Jednou v noci se vracel z hospody z Branic a na cestě přes les poblíž Málovy hájenky ho přepadli, surově zbili a nechali bez pomoci. Prý to bylo nějaké vyřizování osobních účtů z doby, kdy starostoval. Václav se z posledních sil dovlekl domů, ale o několik dní později zemřel.
 
Rudolf Benda (* 1881, + 1963) byl v první světové válce, odkud se šťastně vrátil . Oženil dne 29.7. 1919 s Josefou Kabelovou z Křenovic. Rudolf zdědil statek č.p. 19 v Křenovicích a spolu s manželkou Josefou zde hospodařili. Rudolf se velmi zasloužil o rozvoj hasičů a posléze byl zvolen starostou hasičské okrskové župy.
Rudolf Benda a Josefa měli dvě dcery:
-          Marii Bendovou * 3.12. 1920
-          Emilii Bendovou * 24.5. 1923
 
Marie Bendová se provdala do Bojenic č. 4 za Františka Kostohryze a měla s ním dvě děti.
Emilie Bendová se provdala za Josefa Sosnovce dostala od rodičů chalupu č. 19 v Křenovicích. Zde se jim narodily tři děti – Vladimír, Pavel a Marie Sosnovcovi. Emilie Sosnovcová (Bendová) byla velkou pamětnicí a vzpomínala na mnohé události z křenovické minulosti. Zemřela v roce 2008 ve věku 85 let.
 
Anna Bendová (*1883) se provdala 25.11. 1913 za Rudolfa Tlapu, majitele křenovického hostince. Bylo jí již 30 let, když se vdávala. V mládí měla dlouhodobou známost, která skončila špatně,  a tak se rozhodla, že si vezme prvního muže, kterého potká a který ji bude chtít. Málem k tomu došlo, ale bratři jí nakonec domluvili „dobrou partii“ s hostinským Rudolfem Tlapou, který byl jejich kamarádem. Anna měla se svým manželem Rudolfem Tlapou jediného syna Rudolfa Tlapu mladšího. Anna Tlapová (Bendová) se stala duší hostince U Tlapů. Každého vyslechla, ale nikomu nic nepověděla, byla jako vrba. Přežila svého muže o mnoho let a zemřela až v 70. letech 20. století. Její syn Rudolf Tlapa ml. se oženil s Milkou Svatkovou z Podolí a spolu měli jedinou dceru Milenu Tlapovou. Ta se později provdala za Jindřicha Tupého a žijí dlouho dobu v cizině, naposledy v Maroku. Jejich jediná dcera Markéta je provdána v USA.
 
Václav Benda (* 1890, +1916)
Václav Benda se měl stát původně dědicem statku č. 19 v Křenovicích, ale padl v 1. světové válce na jugoslávské frontě v roce 1916. Velmi se zajímal o politiku, byl členem agrární strany a kandidoval za ní ve volbách.
 
František Benda (*1892, + 29.4. 1976)
Byl nejmladším synem a původně neměl zdědit žádný rodový majetek. V mládí se vyučil v Milevsku holičem. František byl také velkým muzikantem, hrál na housle, violu, basu, trubku, křídlovku, lesní roh a další nástroje. Hrál se světovými cirkusy po celé Evropě. Později hrál s místními kapelami, při zábavách, pohřbech, poutích apod.
Byl jedním ze zakladatelů křenovického ochotnického divadla .
Po první světové válce, když jeho bratr Václav padl na jugoslávské frontě, František dostal od svých rodičů chalupu č. 61 a polovic polí a lesů z rodinného majetku. Oženil se 21.1. 1922 s Marií Šťastnou s Křenovic č. 45. Narodila se jim dcera Jiřina Bendová (* 2.12. 1922). Bohužel její matka Marie Bendová (Šťastná) zemřela krátce po porodu své dcery. Jiřina Bendová si později vzala právníka Josefa Koláře a měla s ním dceru Helenu. Jiřina Kolářová (Bendová) po rozvodu žila v Křenovicích č. 61, u svých rodičů.
František Benda se oženil podruhé s Marií Fukovou z Kolišova a narodil se jim jediný syn Václav Benda * 7.4. 1925. Václav Benda se oženil v roce 1952 s Evou Špejlovou z Bojenic.
Narodily se jim tři dcery – Milada (* 1953), Eva (*1957) a Olga (*1965)

Milada, provdaná Jiroušková, žije v Podolí a je učitelkou na ZŠ Bernartice. Zde vede pěvecký sbor. Eva, provdaná Musilová, učí na stejné škole a žije v Bernarticích. Olga, provdaná Kolísková, žije v Křenovicích č. 84 se svým manželem a dvěma dcerami. Je kronikářkou obce a zabývá se genealogií.

 

 

 

Z historie rodiny

Pitelkovy č.p. 26 a Pytelkovy č.p. 32

 

 
Pitelkovi jsou prokazatelně nejstarším křenovickým rodem, který se v mužské linii dochoval až do roku 2010. Zatím posledním z rodu Pitelků je Jaroslav Pitelka * 1969, který žije v Křenovicích č.p. 26. Pracuje v bernartickém družstvu jako traktorista a je jediným z obce, který zůstal věren práci, kteří jeho předci vykonávali po staletí. Sice již není sedlákem ale alespoň se mu tak přezdívá.
 
 
Nejstarším známým z rodu Pitelků byl zatím nalezen Jan Pitelka, křenovický chalupník, který byl uveden v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651.
 
I. Jan Pitelka
Jan Pitelka se narodil okolo roku 1600, byl to katolík a byl poddaný panství týnského. Jeho manželka Dorota byla o 10 let mladší, také katolička ze stejného panství jako její manžel.
V roce 1651 s nimi žili na statku č.p. 26 ještě synové Matěj (* 1632) a Jakub (*1641čili narodil se, když jeho otci bylo již 41 let). Syn Matěj již byl ženatý s Dorotou. Na statku č. 26 ještě pracoval v té době podruh Jakub s manželkou Annou, kteří byli z cizího panství a podruhyně Kateřina s dvacetiletou dcerou Zuzanou.
Dle informací z Berní ruly (rok 1654) víme, že Jan Pitelka vlastnil 50 strychů půdy (1 strych byl asi 0,29 ha) což je nyní asi 14,5 hektarů. Z toho 10,5 hektarů  Pitelka osíval na zimu a asi 3 hektary na jař.) Měl jednoho koně, 3 voly, 4 krávy, 3 jalovice, 5 sviní a 5 ovcí. Jan Pitelka patřil tehdy spolu se sedlákem Kašparem ( č.p. 17), Novákem (č.p.12) a Mášou ( č.p. 19) ke čtyřem největším sedlákům v Křenovicích.  
 
II. Jakub Pitelka            
Jakub Pitelka (* 1641, + 1709) zdědil statek č. 26 a stal se zde hospodářem. V roce 1677  je zmiňován v revizitaci berní ruly jako nástupce Jana Pitelky. Je zajímavé, že v 17. století můžeme najít formu příjmení jak Pitelka, tak i Pytelka a byli tak označováni příslušníci jedné rodiny.
Jakub Pitelka se oženil poprvé kolem roku 1670 a měl děti:
-          Adama (* 1670,+ 1690)
-          Lukáše (* 1672, + 1765), dědic gruntu č. 26
-          Marii ( * asi 1675), provdána za Řehoře Radu ze Slabčic
-          Jan (* asi 1680), vzal si Marianu Celou, dceru křenovického slouhy
Podruhé se Jakub Pitelka oženil kolem roku 1686 s Dorotou ( příjmení neznámého) a narodily se jim děti:
-          Voršila (*1687)
-          Magdalena (* 1688, + 1689)
-          Pavel (*1690, + 1701)
-          Jakub (*1692, + 1693)

 

III. Lukáš Pitelka
Lukáš Pitelka (* 1672, + 1765) se po smrti svého otce Jakuba, kolem roku 1709 stává novým hospodářem na č. 26. Statek měl tehdy hodnotu 60 kop grošů a Lukáš vyplácel podíly svým sourozencům až do roku 1730.
 
Lukáš Pitelka se oženil kolem roku 1712 (až ve věku 41 let) s Dorotou Coufalovou, která patrně přinesla na grunt pěkné věno a z něho se pak také vyplácely dědické podíly Lukášových sourozenců.
Lukáš a Dorota spolu měli tyto děti:
-          Dorota (* 1713)
-          Šimon (*1715,+1715)
-          Mariana (* 1719)
-          Rosalie (*1723)
-          Bartoloměj (*18.8. 1725, + 1789) budoucí dědic gruntu, jeho otci Lukášovi bylo 53 let, když se Bartoloměj narodil…
 
Jak se můžeme dozvědět z gruntovní knihy obce Křenovice, Lukáš Pitelka dal v roce 1725 kousek svého pozemku bratrovi Janovi, aby si zde mohl postavit chaloupku č.p. 25:
…“ Lukáš Pitelka, sedlák na gruntě č. 26, z bratrské lásky postoupil jest kus místa bratru svému Janovi, aby sobě chalupu vystavět mohl, která se mu tímto připisuje…“
Čili tehdy sahal majetek sedláka Pitelky až k nynější Krškově chalupě.
Lukáš Pitelka zemřel 28.3.1765 ve věku 93 let!!! Byl pohřběný na farním hřbitově v Bernarticích a na pohřbu se mu zvonilo „ velkýma zvonana“, jak bylo zvykem u dospělých, vážených a hlavně movitých nebožtíků.
 
IV. Bartoloměj Pitelka
 
Bartoloměj Pitelka ( * 18.8.1725, + 22.3.1789) se stává majitelem statku č. 26 v roce 1759 , kdy mu statek předal jeho 87-ti letý otec a odešel na „vejminek“. Kromě polí a domu bylo také na Bartoloměje v tomto roce převedeno:
-          1 pár kobyl
-          1 pár volů
-          2 vozy
-          2 pluhy
-          2 brány
a další zemědělské náčiní.
Bartoloměj Pitelka si vzal za ženu Annu Novákovou ( * 1727), dceru křenovického sedláka a krčmáře Martina Nováka z Křenovic č. 12. Anna Nováková již v době svého sňatku otce neměla naživu. Ale věno jí odkázal a bylo jí vyplaceno nevlastním otcem, který v té době hospodařil na č. 12. Jejich sňatku bylo požehnáno po trojím ohlášení dne 17.11.1748 v kostele sv. Martina v Bernarticích. Po svatbě se Anně a Bartolomějovi narodilo 6 dětí:
-          Jan Pitelka * 4.5.1750, patrně zemřel v dětství
-          Martin Pitelka * 14.11.1752, budoucí majitel č.p. 32 v Křenovicích
-          František Pitelka * 26.11.1755
-          Marie Pitelková * 2.4.1758
-          Anna Teresie Pitelková * 2.8.1760, patrně zemřela v dětství
-          Vojtěch (Adalbert) Pitelka * 21.4.1763, budoucí majitel č.p. 26
 
Bartoloměj Pitelka zemřel ve věku 64 let dne 22.3.1789. Krátce po jeho smrti, v roce 1791 byl grunt č. 26 rozdělen na dvě stejné poloviny.
 
 
Martin Pytelka a nové číslo 32.
Polovinu polí, lesa a osiva a zemědělského nářadí dostal nejstarší syn Martin Pitelka. Ten si postavil v těsném sousedství mateřského gruntu č. 26 svůj vlastní grunt č. 32. Na tomto novém gruntě pak hospodařil a v roce 1813 jej odkázal svému synovi Josefovi Pitelkovi (*1793). Martin Pitelka měl dvě manželky, první byla Magdalena Panková z Křenovic č. 1, která zemřela po porodu svého prvního dítěte, v roce 1781. Poté, v roce 1782, se Martin oženil s Marií Bouškovou – Walvovou z Křenovic č. 13. Spolu měli kromě syna Josefa dalších 9 dětí. Polovina z nich se narodila na starém gruntě č. 26 a druhá polovina již v novém stavení č. 32.
Traduje se že právě od té doby, kdy byl Pitelkovský grunt rozdělen, se nový hospodář na č. 32 začal psát „Pytelka“ s tvrdým „y“, aby se odlišil od hospodáře Pitelky z čísla 26. Nutno podotknout, že se zástupci obou rodů Pitelků i Pytelků později potkávali s uštěpačnými poznámkami typu „Kterej ty seš? S měkkým ( rozuměj „i“) nebo s tvrdým ( rozuměj „y“)…“ A to hlavně „mezi chlapama“, v hospodě .
Josef Pitelka * 1793, hospodář na gruntě č. 32, se oženil s Marií Novákovou, dcerou Jana Nováka, sedláka ze Zběšiček. Josef Pytelka byl jistě křenovickým rychtářem kolem roku 1840, protože dne 4.2. 1840 byl za svědka na svatbě svého bratrance Václava Pitelky a Annou Matuškovou. A v tomto oddacím matričním zápise je uveden jako „rychtář křenovický“.
Posledním známým hospodářem na č.p. 32 byl František Pitelka * 10.10.1900, což je potomek výše uvedených Pytelků. František Pytelka * 1900 byl synem Františka Pytelky * 2.12.1875 a Barbory Cibochové z Vrcovic č. 16 a vnukem Václava Pytelky a Rosalie Hrádkové z Třešně č. 10.
František Pitelka * 1900 byl dvakrát ženatý. S první ženou Marií Novákovou (°°3.2.1925) měl dvě dcery a se druhou, Františkou Kožíškovou (°° 13.2.1930), také dvě dcery.
Tyto dcery později statek č.p. 32 prodaly a od té doby na tomto čísle Pytelkovi nežijí. Chalupa je používaná v roce 2009 jako rekreační.
 
 
 V. Vojtěch (Adalbert) Pitelka na č. 26
Vojtěch Pitelka (* 21.4.1763,+ 4.9.1826) byl nejmladší syn a dostal statek č.26 po svém otci Bartolomějovi. Vojtěch byl také někdy psaný jako Adalbert, což je latinská forma českého Vojtěcha.
Vojtěch Pitelka se oženil 7.11.1784 s Veronikou Dubovou ze Zběšiček. Narodilo se jim 5 synů a šest dcer, z nichž pouze někteří se dožili dospělosti. V té době byla téměř 50% dětská úmrtnost. Statek byl odkázán nejmladšímu synovi Václavovi, který se narodil 3.9.1801. Václav převzal statek po smrti svého otce Vojtěcha v roce 1826, dne 4.9. , když bylo Václavovi 25 let.
 
VI. Václav Pitelka
Václav Pitelka (* 3.9.1801, + 26.9.1878). Po převzetí statku v roce 1826 musel vyplatit sourozenecké podíly, takže patrně musel dřít jako kůň, aby se nazadlužil a „ uspokojil“ své bratry a sestry. Kolem roku 1830 se poprvé oženil, kdy si vzal za ženu Kateřinu Mikešovou, dceru Jana Mikeše, sedláka z Jetětic. Ovšem na syna Josefa, kterému později odkázal statek, si musel počkat až do roku 1851, kdy se mu ve věku 50 let narodil dědic statku. Syn Josef se narodil 30.3. 1851 a jeho matkou byla Anna Matušková z Jetětic. Anna Matušková se provdala za vdovce Václava Pitelku v roce 1840, dne 4.2., když jí bylo 18 let a ženichu Václavovi již 39! Čili ona byla o 21 let mladší, což ovšem tehdy nebyl žádny problém, protože se svatbou se především spojovaly majetky a na city snoubenců se nikdo moc neptal.
Václav Pitelka zemřel ve věku 77 let v Křenovicích č. 26 dne 26.9.1878.
 
VII. Josef Pitelka
 Josef Pitelka (* 30.3.1851,+ 30.11.1931) převzal statek patrně po smrti svého otce Václava, v roce 1878. Josef Pitelka se oženil v roce 1875, dne 3.2. s Marií Soldátovou z Bilínky. Jejich sňatku bylo požehnáno v kostele sv. Martina v Bernarticích. Marie Soldátová byla dcerou Františka Soldáta, sedláka z Bilinky č. 17 a Josefy Koukolové z Bilinky č. 4.
Josef Pitelka byl menší postavy a jeho vnoučata si ho pamatují jako dědečka, který je často hlídal. Často je prý brával na návštěvu ke své dceři Marii provdané Hubalové ( Křenovice č. 2) a tam pobývali v kuchyni. Vnoučata ovšem byla neposedná a děti mu často ze sednice utíkaly a běhaly venku. Josef se o ně bál, a tak je přivázal za nožku ke stolu v kuchyni na dlouhý provaz. To aby mu neutekly, ale aby si zárověň mohly v sednici u Hubalů hrát. A pak si povídal se svojí dcerou Marií. Josef Pitelka byl nadšený včelař. Byl to mohutný, avšak nevysoký muž, často nosil zelené myslivecké oblečení s výraznými knoflíky.
Josefovi Pitelkovi a Marii Soldátové se narodilo celkem 11 dětí, 4 však zemřely v dětství:
1)      Marie Pitelková * 6.2.1876, +2.3.1877
2)      Marie Kristina Pitelková * 15.12.1877, později si vzala Josefa Hubala z Křenovic č. 2
3)      Jan Pitelka * 18.5.1880,+ 17.5.1881
4)      Rudolf Pitelka * 7.4.1882, budoucí vlastník statku č. 26 v Křenovicích
5)      Anežka Cecílie Pitelková * 22.10.1884
6)      Josef Jiří Pitelka *15.4.1887, oddán 23.4.1921 s Annou Vlnovou
7)      Jan František Pitelka * 27.1.1890, zemřel na následky útrap, které prožil v 1sv. válce, na padoucnici
8)      Václav František Pitelka * 13.9.1892, + 22.9.1892
9)      a jeho dvojče Ludmila Božena Pitelková * 13.9.1892, oddána 15.9.1928 s Jar. Řehořem v Plzni , kde také žili
10) Božena Anastázie Pitelková * 20.4.1895, oddána 12.6.1920 s Bedřichem Řezaninou a později žila v Karlových Varech
11) Anna Anežka Pitelková * 26.2.1897, + 3.6.1902
 
 
Marie Kristina Pitelková * 1877 byla manželka křenovického muzikanta Josefa Hubala z Křenovic č.2. Měli spolu několik dětí, z nichž syn Josef zůstal v rodném domě, později se oženil a narodili se mu zde tři dcery a jeden syn. Marie Pitelková- Hubalová zemřela v Křenovicích a je pohřbená v Bernarticích.
 
Anežka Cecilie Pitelková * 1884 žila později ve Vídni a stala se společnicí bohaté baronky, jejíž rod pocházel z Francie. Baronka byla bezdětná a všechen majetek slíbila odkázat své společnici, když se o ní do smrti postará. To se také stalo a Anežka prý nabyla nějakého majetku.
 
 
VIII. Rudolf Pitelka (* 7.4. 1882, + 13.2.1953)
 se stal dědicem statku č. 26. Až ve věku 39 let se oženil s Marií Chajdrnovou, dcerou sedláka z Radětic.
Marie Chajdrnová měla 10 sourozenců, ale ze všech těchto dětí zůstaly naživu pouze dvě – nejmladší a nejstarší. No a jedno z těchto dvou dětí byla Marie. Marie také v mládí prodělala španělsko chřipku. Měla hnědé oči, byla drobná s křehká. Zemřela v řírjnu v roce 1953.
   Rudolf Pitelka byl zasloužilý hasič, hrál také ochotnické divadlo v Křenovicích a byl i jinak činý. Byl odveden do první světové války a strávil ji celou na bojištích, hlavně v Bosně a Hercegovině. Když se vrátil, tak měl velice málo vlasů – všechny mu tam vypadaly. Také po výbuchu granátu dočasně ohluchl. Na bojišti mu prý nevěřili a mysleli si, že to předstírá. A tak se za něho postavili a stříleli mu vedle ucha. Zkoušeli, jestli opravdu slyší. Byl prý hluchý jako poleno a při střelbě se ani nepohnul. Po válce také trpěl záduchou. Stejně jako ostatní vojáci, kteří se vrátili z války, měl zdravotní i psychické celoživotní následky. Rudolf Pitelka a Marie Chajdrnová měli celkem tři děti. Až jako poslední, když už Rudolfovi bylo 51 let, se narodil Jaroslav Pitelka:
-          Zdena Pitelková * 22.2.1922
-          Marie Pitelková * 27.5.1926
-          Jaroslav Pitelka * 21.6.1933    
 
 Zdena Pitelková * 1922 jako dítě byla velice nemocná. Jako malá prodělala spálu a byla velice slabá. Jednou, když to s ní bylo obzlášť špatné, tak ji rodiče oblékli do krásných šatiček a na zahradě ji nechali vyfotit – pro případ, kdyby jim umřela, aby na ní měli památku. Tato fotografie se dochovala a je součástí této kapitoly. Nakonec Zdenu zachránilo kozí mléko. Každé ráno jí maminka nadojila čerstvé kozí mléko a dala jí ho vypít. Zdena zesílila a později, každé ráno, sama stála vedle kozy, v ruce si držela hrneček a čekala, až jí maminka nadojí mléko.
Zdena Pitelková si později vzala Václava Zuzáka z Kolišova, velkého včelaře. Žila s ním v Kolišově na chalupě, kde se jim narodily dvě děti – Václav a Alena.
 
Marie Pitelková * 1926 v mládí pracovala jako zdravotní sestra v Praze, kde spolu s jeptiškami ošetřovala nemocné. Ovšem odborné vzdělání nedokončila. Později v roce 1953 se provdala za Josefa Kodada ze Stehlovic č. 33. Bylo to ve stejném roce, kdy jí zemřeli oba rodiče. Tehdy nebylo vhodné, aby za neprovdanou dívkou chodil domů mládenec, když na dívku nedohlížela matka. Tak se Marie a Josef po sedmileté známosti zaději vzali. Ovšem prvních 12 let po svatbě žili v Křenovicích, na Pitelkovské statku č. 26, a narodily se jim zde dvě děti – chlapec a děvče. Kodadovi pomáhali Jaroslavovi Pitelkovi hospodařit. V té době měli jednu kobylu. Druhou prý měl soused František Pytelka ( č.p. 32) a vzájemně si je půjčovali, aby měli dvě do tahu. Jednou prý orali za Pokornými, ale kobyla byla neklidná, plašila se, až se nakonec utrhla a přišla sama domů. A pak stála za vraty a čekala, až jí někdo pustí domů. V tu dobu, před kolektivizací, měli Pitelkovi 4 krávy, 2 prasata, 2 svině a kozu. Vlastnili okolo 10 a ½ hektarů polí včetně lesa.
Marie Pitelková a Josef Kodad se v šedesátých letech odstěhovali do Stehlovic.
 
IX. Jaroslav Pitelka (*21.6. 1933, +18.5.1973)
byl dlouho svobodný mládenec.V roce 1955 se vrátil z vojny a pokračoval v soukromém hospodaření na statku. Do družstva jít nechtěl. Až vysoké dodávky, které museli odvádět soukromí zemědělci státu, ho víceméně donutily vstoupit do družstva. Byl jedním z posledních křenováků, kdo do družstva vstoupil – až v šedesátých letech.
A tím končí staleté soukromé hospodaření sedláků Pitelků na svém gruntě.
 
Sedláci, jako nejváženější a nejodolnější vesnická třída, vždy všechno překonali: morové rány, neúrodu, nemoci, války a kontribuce, bídu. Ovšem co je totálně vymazalo z historie tehdejšího Československa byla vláda jedné strany v „Lidově demokratické republice“ . Sedláci byly označeni za…“ vesnické boháče a za největší nepřítele a odpůrce budování socialismu na vesnici…“ (viz. Přísně tajná zpráva pro zásady řešení otázky vesnických boháčů, kterou vydal ÚV KSČ z 26.dubna 1951).
 
Jaroslav Pitelka vstoupil do družstva a pracoval zde jako traktorista. V roce 1968 se ve svých 35 letech oženil s Věrou Macháčkovou z Horních Rastor č. 42. Věra Macháčková je dcerou Bohumila Macháčka, chalupníka z Rastor a Marie Kašparové z Křenovic č.83.
Traduje se, že místní Křenováci trochu sňatku pomohli. Domluvili se, že Věru pozvou na místní hasičský ples, a tam je dají dohromady. A jak Věra (dnes už Pitelková) po více než 40 letech říká: …“Na ples jsem šla společně s Pokornými a z plesu již zavěšená do Pitelky…“
Jaroslavovi a Věře se narodily dvě děti:
        Jaroslav Pitelka mladší * 15.2.1969
        Věra Pitelková mladší * 1.2.1971
 
Jaroslav si bohužel dlouho svého manželského štěstí neužil. Když bylo jeho dceři 2 roky, tak onemocněl rakovinou. Po ozařování dostal zápal plic a na ten zemřel dne 18.5.1973.
 
Věra Pitelková později žila s druhem Josefem Špejlou, se kterým má syna Josefa Špejlu mladšího.
 
Věra Pitelková mladší si vzala Radka Brousila z Čížové. Mají spolu dvě dcery Míšu a Kačku. Bydlí v Čížové, ale všichni tráví mnoho času u babičky Věry v Křenovicích a u strejdů.
 
X. Jaroslav Pitelka mladší (*15.2.1969)
jde ve šlépějích svého otce. Je traktoristou v bernartickém družstvu a brázdí tak na traktoru širé křenovické lány. Stejně jako jeho předci orá a seje, nyní již na traktoru John Deer – doba se změnila...
Jaroslav Pitelka je v roce 2009 stále svobodný a bezdětný. Je zatím posledním mužským zástupcem z rodu Pitelků, který žije nepřetržitě na statku č.p. 26 v Křenovicích. V roce 2009, kdy obec oslavila 630-ti leté výročí své písemné zmínky, dostal od obce památeční erb rodiny Pitelkovy a listiny, které dokazují nepřetržité trvání rodiny Pitelkovy na č.p. 26 po dobu 400 let.

Jestli Jaroslav bude posledním Pitelkou v Křenovicích, to ukáže čas. Ale Křenováci se opět scházejí v hospodě a začínaní kout „ pitelkovské“ pikle….